Mezi klany - 01-

9. března 2016 v 13:38 | Kimiko |  Povídky
Už několik dní se potuluji ulicemi tam a zpátky. Nevím, kde mám jít. Domov mi byl zničen tak jako rodina.
Prvně mi matka s otcem zemřou na zvláštní nemoc, pak mého bratra zavraždí a nakonec, jak jsem jednou v noci spala tak někdo podpálil náš dům. Nevím, kdo to byl, ale to je stejně už jedno. Já bych tam uhořela nebýt snu, který se mi tehdy zdál.



"Haruki uteč! Utíkej pryč!" křičel na mě matčin hlas ve snu. Díky ní jsme se probudila. Když jsem se probudila tak mě začaly štípat oči, dusila jsem se a můj pokoj byl v plamenech. Když jsem se pokoušela dostat pryč dveřmi, tak dveře byly zamčené.
Naštvaně jsem do nich kopla a rozběhla jsem se k oknu, které jsem prokopla a pokoušela jsem se přes něj dostat. Na moje štěstí jsem se hodně pořezala. Když jsem stala pevně na zemi tak jsem se rozběhla do lesa, který byl blízko našeho domu.
Když jsem tam dorazila tak jsem si sedla za nejbližší strom. Opřela jsem a ztěžka jsem oddechovala. Když už šok ustál, začala jsem pociťovat ostrou bolest po celém těle. Řezné rány byly horší než jsem myslela.
Pokusila jsme se postavit. Šlo to jenom díky mojí pevné vůle. Rozešla jsem se podél lesa. Chtěla jsem dojít do města. Vyhledat pomoc. Když jsem šla kolem jednoho domu, tak jsem si všimla, že venku suší oblečení.
Do zahrady jsem se vkradla a popadla oblečení, které mi bylo nejblíž. Nechtěla jsem stát na cizí zahradě a vybírat si, jaké oblečení ukradnu. Tohle jsem udělat nemohla. Sice to není o nic horší než ukradnout oblečení bez toho, abych ho zkoumala.
A takhle to jde už asi týden. Kradu jídlo, abych přežila. Moje tělo mě celé bolí, řezné rány se zhoršily, ale já neměla odvahu zajít k doktorovi.
Začalo zrovna pršet a všichni lidé se z ulic vytratili. Stánky se uzavíraly. Naše město věřilo, že když začne pršet stane se něco zlého. Já už na to ale nevěřím. Svítilo slunce umřeli mi rodiče. Svítilo slunce zavraždili mi bratra. Byla krásná noc a někdo mi podpálil dům.
Šla jsem ulicí dál, když se mě zmocnil pocit, který přímo křičel 'utíkej!' a já poslechla. Nevěděla jsem, proč utíkám, neměla jsem žádný důkaz, že se něco stane. Ale moje já mi říkalo, že mě někdo sleduje. Když jsem se podívala za sebe nikoho jsem neviděla.
Zahla jsem do ulice, která vedla do staré, neobydlené části města. Jak jsem byla malá tak mě to tady táhlo. I dnes mě to tady táhlo. Moje nohy už nemohly, tak jsem se zastavila a předklonila jsem se, abych popadla dech. Moje plíce nestíhaly. Moje nohy pálily a ve stehně jsem cítila tlak.
Když už jsem si myslela, že zvládnu jít dál, tak moje já začalo rychle křičet 'utíkej! utíkej! utíkej!'. Ale než jsem stačila dát svoje tělo zase do pohybu, tak mě někdo chytil za loket a silně mě přitlačil ke dřevěné zdi. Sykla jsem bolestí a podívala se na toho, který to udělal.
Byl to chlap. Měl strašně zjizvený obličej. Vypadal staře. Tvářil se nemocně. Ale ne tak, že měl chřipku, ale psychicky nemocně. Hrabalo mu. Psychopat. A teď mě tady drží a hodlá se mnou udělat nevím co.
"Kdo jsi a co po mě chceš?!" zakřičela jsem na něho. On se jenom křivě usmál a odpověděl: "Kuro, jméno mé a co po tobě chci Ha-ru-ki?"
Zděšeně jsem se na něho podívala. Od kud zná moje jméno? V hlavě mi běželo milion otázek. "Haruki, nemusíš se mě bát, já ti nic neudělám. Jen chci, abys zemřela. A asi se budeš chtít zeptat proč, tak ti na to rovnou odpovím. Ty víš, že ty a tvoje rodina jste byli jiní. Máte havraní vlasy, ale úplně čisté. Máte tam oranžové proužky. A na tuhle dobu to je neobvyklé. Lidi se na vás dívali skrze prsty s tím, že jste divní. A navíc nemůžete jíst ani pít to, co většina lidí miluje. Čokoládu. Když ji náhodou požijete tak je vám zle několik dní. A podle oranžových proužků patříš do Druhorozeného klanu a proto tě chci zabít!" řekl a pohladil mě po vlasech a následně mi dal pusu.

Začalo mi být mdlo. Nevím jestli to bylo tím, že mu tak páchne z pusy nebo mě zabíjí polibkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Shirai.cz | CZ/SK otaku portál