Sourozenci zachraňují nebesa - 01 -

9. března 2016 v 13:40 | Kimiko |  Povídky
"Amaterasu vrať se!" křičel na mě Susano. "Říkám ať se vrátíš! Chci od tebe omluvu!" křičel na mě dál.
Zastavila jsem se a otočila se. Čekala jsem až ke mně přijde můj bratr Susano. Zastavil se metr ode mě a ruce si založil na hrudi. Začal poklepávat jednou nohou a zvednul jedno obočí. Já jsem na něho vyplazila jazyk a rozeběhla jsem se. "Amaterasu!"


"Tudle! Nikdy se ti neomluvím!" křičela jsem na něho a smála jsem u toho. Sice jsme takřka dospělí, ale bavíme se mezi sebou jako by nám bylo tak deset. Ale milovala jsem to. Oběhla jsem několikrát naši obrovskou svatyni.
Málem se mi povedlo mu utéct, ale do cesty mi vrazil Tsukuyomi do kterého jsem vrazila a následně spadla na podlahu.
"Jujky Amaterasu, co se tu válíš po podlaze?" zeptal se mě. Já jsem se usmála a lehla jsem si na zem. "Víš bratře já tady čistím podlahu. Ale mohl bys mě vystřídat," pověděla jsem.
Zasmál se a podal mi ruku, já ji s radostí přijala. Mezi tím k nám doběhl Susano. Chytil mě za hlavu a začal s ní třepat dozadu, dopředu, doleva, doprava. Začala jsem se u toho smát. A nebyla jsem jediná. Susano i Tsukuyomi se taky smáli. A takhle jsme blbli každý den.
"Izanagi-san, dnes večer má přijít bůh větru, Fujin," oznámila jedna služebna.
Jak jsme uslyšeli to jméno 'Izanagi' tak jsme přestali blbnout a postavili jsme se do pozoru. Ještě jsem si stihla upravit svoje dlouhé, čokoládové vlasy tak, aby nevypadaly, že jsem právě vstala. To samé udělali i mí bratři. Upravili si svoje nádherné oříškové vlasy.
Když už se kroky Izanagiho blížili tak jsme se postavili rovně a do pozoru. Jakmile procházel kolem nás tak se na nás podíval a jeho úsměv, který mu do teď hrál na ústech se vytratil. Povzdechl si a otočil se na nás. "Tak, co jste zase udělali? Zastavili vodopády? Nebo změnili zase den na noc a noc na den?" zeptal se nás a nadzvednul jedno obočí.
"Tentokrát jsme neudělali nic!" řekli jsme sborovně. Izanagi si nás sjel pohledem od hlavy až k patě. "Inu dobrá. Užijte si den, jak nejvíc umíte," pověděl a odešel. Uklonili jsme se a služebna, která byla s Izanagim se nám také uklonila.
Sice jsme bohové, ale Izanagi je nad námi všemi. Je bůh života. A taky náš otec.

"Amaterasu měla bys navštívit svoji svatyni v Ise," poznamenal Susano. Kývla jsem a bouchla jsem ho pěstí do hrudi. On na to reagoval tak, že se nahlas začal smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna Lhářka Slečna Lhářka | Web | 9. června 2016 v 11:06 | Reagovat

První věc: Píšeš o šintoistických bozích, navíc o mých nejoblíbenějších, takže za to máš u mě rozhodně plusové body! Určitě hodlám číst i další části, pokud budou, protože na podobně zaměřenou povídku jsem ještě nenarazila (což je velká škoda, protože tohle téma zbožňuju :3)
Druhá věc: Co by příběhu rozhodně neuškodilo, by byla větší délka. Zkus se příště trochu rozepsat - delší rozvitější věty, klidně i souvětí, víc se věnuj detailům, zkus třeba popsat prostředí, kde zrovna jsou a co je kolem nich. Co hrdinka slyší, je teplo nebo zima? Co má na sobě? Tím text za) natáhneš a za b) dokreslíš atmosféru. Nebo se zkus víc věnovat myšlenkám hlavní hrdinky, určitě si něco myslí, když takhle blbne se svými sourozenci a najednou přijde jejich otec. Může se třeba v myšlenkách strachovat nebo si může vzpomenout, jak tenkrát zastavili ty vodopády, když už to Izanagi zmínil.
Také bych ti doporučila si to po sobě ještě jednou přečíst a zamyslet se nad tím, co postavy říkají. Některé věty nebo slovní spojení jsou opravdu kýčovité a daly by se jistě napsat lépe.
Doufám, že se na mě za trochu té konstruktivní kritiky nenaštveš, mým cílem je postrčit tě ve psaní kupředu, ne se tě dotknout. Každopádně doufám, že v téhle povídce budeš pokračovat, cítím v ní totiž potenciál >w>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Shirai.cz | CZ/SK otaku portál